Dožínky ve znamení světské pomíjivosti


16. 11. 2018



Z různých stran se letos snášely povzdechy i lehce vyčítavé pohledy, že chybí pravidelné zpravodajství o dění v Bemagru. Nedělo se toho málo, což o to. Máloco však bylo možno nadšeně vypouštět do éteru. V ovzduší všeobecné ekonomické konjunktury dolehly na Bemagro těžké časy. Přetvořit velké ideály do fyzické reality je těžší, než se mnohdy může zdát. S pohledem upřeným na horizont se snadno zapadne do bláta, jak ostatně vědí všichni letošní žhaví kandidáti na ocenění „Zlatý řetěz“, určený pro traktoristu, kterého musí kolegové nejčastěji tahat z bahnité šlamastyky.

Rok sice ještě není u konce, ale dožínky přeci jen uzavírají sezónu a vybízejí k letmé rekapitulaci a trochu i k zamyšlení nad proměnlivostí a pomíjivostí života. Jsou to hlavně lidé, kdo se nejvíce obměňuje. Na mnoha pozicích potkáváme dnes jiné kolegy než před rokem a z ředitelského křesla se to celé snaží usměrňovat již třetí nadšenec.

A jak se tak pomalu někam suneme, díváme se už spíše pod nohy než na horizont a dožínky jsou pak dobrou příležitostí, jak se trochu povznést. Pravda, místo spirituality je to spíše spiritus, co nám stoupá do hlavy, ale proč ne. Kapela už hraje, tak nechme všechno plavat a pojďme na chvíli divoce křepčit.

V té pomíjivosti máme totiž jednu uklidňující jistotu. Že totiž nic netrvá věčně, ani těžké časy.


Ať žijem jenom jednou
ať třeba stokrát žijem
na nebi hvězdy když blednou
šeptají: Carpe diem!